Reka-ryby-turistika | Řeka, ryby a turistika

Lávky nad řekou

text: Jan Doné    foto: autor

Řeky často tvoří přirozenou hranice států, obcí a jejich částí, které naopak zase spojují brody, přívozy, lávky a mosty.

Z hlediska rybolovu jsou neopomenutelné mosty, u jejichž pilířů jsou stanoviště ryb a v jejich blízkosti se zdržují ryby, protože je zde lidé krmí. Větší soustředění ryb pak vede i k zvýšenému rybářskému tlaku a k úlovkům. Pro mne jsou z rybářského hlediska nejdůležitější lávky, dotvářející okolí řeky, umožňující při lovu přechod na druhý břeh bez brodění a hlavně jsou nejlepší pozorovatelnou veškerého dění ve vodě a okolí.

Pohled ze břehu, nebo z vody při brodění, nikdy neumožní spatřit to, co je vidět nadhledem z lávky. Použijeme-li polarizační brýle, pak vidíme téměř vše. Rybářskou muškařskou výpravu na pstruhové revíry Vsetínské Bečvy proto nejčastěji začínám u jedné z lávek ve vybrané lokalitě, některé jsou pro ilustraci na následujících snímcích.

Lávka do obce Jarcová

Horní lávka v Jarcové

Lanová lávka nad obci Bystřička

Lávka na Vsetíně v sídlišti Trávníky

Lávka na Vsetíně v Panské zahradě

Lávka na Vsetíně u SPŠS

Lávka ve spodní části chtové osady v obci Huslenky

Lávka v horní části chtové osady v obci Huslenky

Lávka nad Dinotickým mostem v obci Halenkov

Lanová lávka u údolí Hluboké v obci Halenkov

Lávka pod jezem v obci Halenkov

Lávka nad potokem Stanovnica v Karolince

Krytá lávka na cyklostezce nad hostincem u Románků ve Velkých Karlivicích

Cestou do zvoleného místa lovu zvažuji okolností, které mohou ovlivnit lov. Patří mezi ně velikost řeky, roční období,, denní doba, meteorologické vlivy, stádium měsíce a další, jejichž soupis by mohl být obsahem samostatného článku. Předem připravenou strategii lovu upřesním po příchodu, nebo příjezdu a pohledem z již zmíněné lávky doplňuji prakticky veškeré potřebné vstupní informace pro muškaření. Je to např. stav a průzračnost vody, aktivita vodního i pobřežního hmyzu a s tím většinou související aktivita ryb. Na první pohled zjistím v dohledu, kde se ryby nacházejí, zda přijímají potravu a v kterých místech. Jsou situace, kdy jsou ryby vidět např. na mělčinách protilehlých pobřežních hlubších proudů někdy bez zřetelné aktivity, jindy při vyhledávání, nebo sbírání potravy. Podle mých zkušeností získané informace neplatí jen pro omezený úsek řeky okolo lávky, jsou většinou obecně platné v okruhu i několika kilometrů.

Představme si situaci, kdy je na mělčině vidět "stojící" potočáky, bývá to nejčastěji zrána nebo vpodvečer. Je nutné si podle okolí zapamatovat jejich polohy. Pak stačí po sestoupení z lávky, nabrodit nejlépe proti toku na vzdálenost dohození a nad dané místo umístit suchou mušku, vybranou nejlépe podle popsaných zvážených a vypozorovaných vlivů. Úspěch je většinou na první pokus zaručen. Tak se dá postupovat proti toku a postupně předem identifikované ryby ulovit. Je to jen otázka času úměrného tomu, zda jsou ryby aktivní, nebo ne. I potočák, který momentálně nejeví zájem potravu, se dá přesvědčit k záběru. Podotýkám, že mám na mysli odchované divoké ryby. Faremní granuláky jsem tak nikdy nehledal, jsou většinou vysazováni do jiných lokalit a mnoho informaci, kromě místa vysazení k jejich uloveni netřeba.

Může dojít i k jiné situaci, kdy při pozorování z lávky nejsou na mělčinách ryby vidět, v protilehlém proudu však jsou ryby aktivní. Lze vypozorovat, zdá podle kroužkování sbírají plovoucí hmyz, podle mírně zvlněné hladiny hmyz plovoucí těsně pod hladinou, nebo podle záblesků od těl ryb je patrné sbírání na dně, nebo těsně nad ním. Pozorováním lze zjistit, zda jde o potočáky, duháky, nebo lipany. To vše pak po sestoupení z lávky do řeky dává finální informaci, jakou mušku navázat a jak a kde lovit.

Další situací je, že ani při podrobném pozorování nejsou ryby, ani jejich aktivita vidět. Pokud víme, že tam ryby jsou, pak vyčkáme na příhodnější denní dobu, změnu oblačnosti atd., vlivů je mnoho. Pokud si nejsme jisti, že v tom místě ryby jsou, jde o první návštěvu v roce, nebo o cizí lokalitu, je nejlépe lokalitu změnit. Já osobně jdu, nebo jedu k další lávce.

Možná, že můj popis zní poněkud neskutečně. Je hořkou pravdou, že pozorování většího množství potočáků a lipanů na revírech Vsetínské Bečvy je již minulostí, avšak tlouště, ostroretky, parmy a duháky krátce po vysazení vidět ještě lze. Navíc věřím, že pohled z lávky nad řekou neztratil svoje kouzlo a bude i tak patřit k těm z nejkrásnějších.

text: Jan Doné    foto: autor

    Vsetínská Bečva je typickou podhorskou  řekou bez meandrů, s upravenými břehy pomocí lomového kamene, v   některých     místech i kamenů spojených betonem. K snížení podélného spádu a k nadržení vody pro náhony, dřívě hlavně malých hydroelektráren, byly na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století v řečišti vybudovány příčné objekty tj. splávky, skluzy, splavy a jezy. Tyto vodní stavby více či méně ovlivňují  i migraci ryb.

     Do povodně v roce 1997 byl sápád Vsetínské Bečvy snižován výstavbou dřevěných hontových splávků, které esteticky dotvářely vzhled řeky a krajiny, byly navíc i účelné a měly poměrně vysokou životnost. Nad těmito splávky vznikaly středně hluboké vodní pláně, pod nimi pak tůně s ukryty pro ryby pod kládami splávků. Pro život ryb, hlavně pstruhů obecných a lipanů podhorních byly ideální. Splávky vytvářely kaskády s optimálními odstupy a proto bylo v řece dostatek   vody,   která zůstávala v   krajině  a řeka byla rybnatá. Tyto splávky absolutně nebránily migracivodních živočichů, která byla v místech, kde stály vítána. Byl tak vytvořen ideální biotop pstruhové vody.

Dřevěné hontové splávky v  Novém Hrozenkově

Po velké povodni v roce 1997 jsou tyto splávky nahrazovány skluzy z  uskládaného lomového kamene, které jsou nestabilní   a jejich životnost je proto krátká. Podle mého názoru převážně neplní funkci splávků předešlých, hranatý kámen působí nepřirozeně a navíc je jejích počet nedostatečný.

Skluz v Novém Hrozenkově zhotovený dle nové technologie z uskládaného lomového kamene

     Tam, kde byl podélný spád řeky větší  byly vybudovány kamenobetonové přepadové splavy jako např. ve Velkých Karlovicích, Karolince, na Hovězí a ve Vsetíně, splavy nebrání migraci pstruha obecného, některé i ostatních ryb.

Splav u Vašutků ve Velkých Karlovicích, umožňuje migraci pstruhů obecných

Splav v Karolince pod mostem do údolí Kobyliská, umožňuje migraci pstruhů obecných

Splav na Hovězí u školy, migrace ryb je možná

Jeden z  mnoha kamenobetonových přepadových splávku ve Vsetíně, migrace ryb je možná

Kamenobetonový skluz pod zámkem na Vsetíně je jednou  ze třech  podobných staveb vybudovaných na Vsetíně po roce 1997. Pro migraci ryb a pro vodáky je vhodný, pro život ryb již méně. Velmi urychluje tok vody a její rychlé opuštění krajiny.

V místech, kde vznikla potřeba náhonů k využití vodní energie pro mlýny a podobně    i výrazného stabilizačního prvku v korytě toku, byly zbudovány komorové železo-betonové jezy a to v Novém Hrozenkově,    v   Halenkově a mezi obcemi    Huslenky a Hovězí. Migrace v době tření proti vodě proudem   těchto jezů je za normálního stavu vody prakticky nemožná. Ryby však obeplouvají jezy přes náhony. U jezu na Hruzenkově byl později vybudován přechod.

Komorový železobetonový jez v  Novém Hrozenkově, za vysokého stavu vody je migrace pstruhů obecných možná, jinak je možná rovněž náhonem

Jez v Halenkově po rekonstrukci - doplnění přechodu pro ryby ukončené v roce 2016, bohužel již tloušt proniká tam , kde z rybářského hlediska konkuruje pstruhům a lipanům

Komorový železobetonový jez u autokempu mezi obcemi Huslenky a Hovězí, ryby migrují náhonem

    Ve Vsetíně byl pro potřebu náhonu původně zbudován jez kombinací dřeva    a železobetonu, později  byl přestavěn na železobetonový a po povodni byl do dnešní podoby opraven, zvýšen a doplněn  přechodem pro ryby.

Železobetonový šikmý jez vybavený  přechodem pro ryby (na obrázku vpravo) leží v horní části Vsetína

   V dobách před velkou povodni v roce 1997, kdy byl jez v horní části Vsetína ještě bez přechodu pro ryby, mohl proti proudu jezu migrovat pouze pstruh obecný, ostatní ryby jako lipan podhorní, parma, ostroretka, proudník, ouklejka a nežádoucí tloušť  migrovali v omezeném množství pouze náhonem.

      Nad jezem začíná pstruhový revír Bečva Vsetínská 3, od jezu na Halenkově pak Bečva Vsetínská 4P. V obou revírech byl tehdy tak jak tomu má být výrazně převládající rybou pstruh obecný a lipan podhorní v  množství, umožňujícím podle dodatku k Rybářského řádu ponechání si až 4 ks těchto ryby (mírových) 3x do týdne bez dalších omezení, jako ostatně na všech pstruhových revírech Bečvy Vsetínské. Tyto revíry patřily k nejlepším na Moravě.

     Níže pod vsetínským jezem leží pstruhové revíry Bečva Vsetínská 1 a 2, které mají charakter přechodu parmového pásma do pásma lipanového a kde se postupně po povodni v roce 1997 stal převládající rybou bohužel tloušť, spolu s proudníkem, parmou, ostroretkou a ouklejkou. Jez tvořil jakousi hráz - barieru proti nežádoucímu průniku hlavně tloušťů do ryze pstruhových revírů. 

   Po vybudování rybího přechodu na jezu ve Vsetíně se prokázala jeho účinnost. Během několika let došlo migrací, hlavně tímto přechodem, nežádoucích tloušťů do celého 11 km dlouhého pstruhového revíru Bečva Vsetínská 3 a tím se staly spolu s parmou, ouklejkou a střevlí potoční  převládající rybou v tomto dříve na pstruhy obecné a lipany podhorní tak bohatém revíru.Až jez na Halenkově naštěstí zastavil, díky nefunkčnímu náhonu, migraci tlouště   a ouklejky do revíru Bečva Vsetínská 4P, přičemž migraci parmy zastavuje jez na Hovězí u autokempu. Původní biotop pstruhového revíru Bečva Vsetínská 4P tak po stránce převládající ryby zůstal naštěstí dočasně zachován. Od podzimu roku 2016 se však situace mění, při rekonstrukci jezu na Halenkově doplněním přechodu pro ryby může nežádoucí tloušť zamořit i tento ryze pstruhový úsek.

Spolu s úbytkem vody vlivem ne-vhodných úprav toku, klimatických změn, zemědělského a lesního hospodářství tak vznikl, hlavně ve spodní polovině Bečvy Vsetínské 3 a 4P biotop málo přátelský k chovu a životu pstruha obecného a částečně i lipana podhorního.

Zde je namístě citovat: Zákon č.254/2001Sb o vodách:

§ 15 Stavební povolení k vodním dílům

 (6)  Při  povolování  vodních  děl,  jejich změn, změn jejich užívání a jejich  odstranění  musí  být  zohledněna  ochrana  vodních  a  na vodu vázaných  ekosystémů.  Tato  vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb  a  vodních  živočichů v  obou  směrech vodního toku. To neplatí v případech,..........

Při rekonstrukci jezu s dostavbou přechodu pro ryby byla sice naplněna druhá věta výše uvedeného ustavení, avšak došlo v rozporu s ustanovením první věty k narušení "ochrany  vodních  a  na vodu vázaných  ekosystémů". Na jedné straně tedy "se nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb", na druhé straně však, opět cituji:

Rybářský zákon č. 99/2004Sb v prováděcí vyhlášce č. 197/2004 Sb, § 17 uvádí:

(2) V případě, že je na pstruhovém rybářském revíru ulovena štika, tloušť, okoun, sumec, bolen nebo candát, tato ryba se do pstruhového rybářského revíru nevrací.

Tím vzniká paradox, kdy podle jednoho zákona musíme umožnit, aby do pstruhového revíru např. škodlivý tloušť mohl bez zábran migrovat, abychom ho podle druhého zákona povinně likvidovali.

        Podle mého názoru je revitalizace pstruhového revíru Bečva Vsetínská 3 možná jedině soustavným odchytem tloušťů a parem elektrickým agregátem, což je velmi náročné a v  některých místech i těžko proveditelné. Bez soustavného slovování tloušťů se však vysazování pstruhů obecných Po1 a Po2 jeví jako neproduktivní.

        Nejsem proti účelnému budování přechodů pro ryby. Umožňovat však za každou cenu migraci ryb do míst, kde je zase jiný pracně slovuje, nebo je po ulovení jakékoliv velikosti zabíjí, se    zdá značně     kontraproduktivní a navíc to trochu připomíná kauzu "Šumavský národní park a kůrovec". Obdobný problém je vysazování vyder, ale o tom snad až příště. Je nezbytné se vrátit k úpravám toku řeky tak, aby byla zadržována voda v krajině a nepůsobila tak při každém větším dešti v dolních částech toků povodně, ale to již dnes není nic nového. Za posledních 100 roků se délka potoků a řek na našem území zkrátila o jednu třetinu. Aby mohl rybářský svaz na svěřeném revíru dobře hospodařit, aby povodně neohrožovaly životy a majetky občanů a obcí, je nutné najít při úpravách toků kompromis spolu s ochránci přírody, Správou povodí Moravy a dalšími institucemi, vyhovující potřebám celé společnosti. Jinak hrozí, že v blízké budoucnosti budeme o pěkných řekách plných potočáků jen číst.