ŘEKA- RYBY - TURISTIKA: CO VŠECHNO ODNESLA VOD

CO VŠECHNO ODNESLA VODA

PODVEČER U ŘEKY PŘI

RYBOLOVU PATŘÍ K NEZAPOMENUTELNÝM OKAMŽIKŮM DNE

      text: Jan Doné  foto: autor

     Voda je domovem nepřeberného množství organismů, mezi kterými mají hlavní postavení ryby. V tomto prostředí živočichů a rostlin, má každý svoji nezastupitelnou úlohu. Tak třeba rostliny pomocí slunečné energie vytvářejí rostlinou biomasu a udržují rovnováhu mezi množstvím rozpuštěného kyslíku a kysličníku uhličitého ve vodě. Rostliny a jejich odumřelé zbytky jsou potravou velké skupiny organismů, které rostlinou hmotu přeměňují v hmotu živočišnou a stávající se potravou dalším organismům v koloběhu života v přírodě. K těmto organizmům patří zejména jepice, pošvatky a chrostíci, tvořící ve všech stádiích svého vývoje důležitou potravu ryb.

Jepice obecná

Chrostík

Pošvatka

     K líhnutí vodního hmyzu dochází podle jednotlivých druhů prakticky od prvního jarního oteplení až do pozdního podzimu. Pod kameny a štěrkem ve vodě žije spoustu larev a na pobřežních porostech je usazeno množství  proměňujícího se hmyzu v dospělce. Za teplých podvečerů dochází k hromadnému rojení hlavně jepic a chrostíků, kteří až nepříjemně všude zalézají.

     Člověk toto využil a hmyz se stal nástrahou při rybolovu, nejprve živý, kdy různými způsoby chytal hlavně rojící se jepice a pod kameny sbíral larvy chrostíků. Jepice se rovněž sušily a přidávaly do nástražního těsta. Později rybáři zhotovovali umělé  napodobeniny – umělé mušky a tak vznikl nádherný způsob rybolovu - muškaření.

    To vše je bohužel již minulostí - odnesla to voda. Podle mého pozorování na revírech povodí Vsetínské Bečvy se od devadesátých let minulého století výskyt jepic a chrostíků postupně zmenšoval. Pod kameny ve vodě lze pozorovat jen minimum larev jepic a chrostíků a na pobřežních porostech je málo jepek a chrostíků, o poletujících jepicích kladoucí vajíčka, nebo o jejich plovoucích "mrtvolkách" ani nemluvě. Při mém tak oblíbeném večerním     muškaření již nelezou jepice a    chrostíci za brýle, do uší a za límec košile. Vodní hmyz se prostě nerojí. Biotop řeky se změnil,  stala se málo úživné. Při návratu z večerního rybolovu autem již není maska auta, reflektory a čelní sklo plné "mrtvolek hmyzu", které jsem dříve musel okamžitě smetáčkem omést, což je jediným přínosem této změny. Bydlím 200 m od řeky a večer mohu větrat - mít otevřené okno a přirom svítit, aniž by se pokoj zamořil hmyzem.

    Ke změně biotopu asi přispěla velká povodeň v roce 1997, kterou byly poškozeny nejen téměř všechny splávky, tehdy většinou dřevěné hontové, ale i kamenné splavy a jezy, včetně břehů zpevněných poskládanými kameny. Regulace řeky byla postupně znovu obnovena, ale nesmyslný projekt a vlastní realizace pomocí těžké techniky v  řečišti nebral ohled na zachování charakteru řeky a na nezbytné zadržení vody v krajině. Naopak sledoval co nejrychlejší odvedenívody a možná i co nejjednodušší proinvestování uvolněných finančních prostředků. Dno řeky bylo "přeoráno" a biomasa dna byla zničena – vodní hmyz byl zahuben nebo odplaval. Proč nedošlo k obnovení původní biomasy dna potoků a řeky se můžeme jen dohadovat, nevím že by byly o tom publikovány nějaké odborné studie.

     Podle mého laického názoru přispěly k snížení výskytu vodního hmyzu následující nepříznivé okolností. Intenzivní rozvoj zemědělství v podhorské oblasti, za použití hnojiv a prostředků na hubení škůdců, nemusí být příznivý pro rozvoj vhodných vodních rostlin a živočichů. Globální oteplení spolu s kyselým deštěm může mít též nepříznivý vliv. Rovněž tak prudký rozvoj sjezdového lyžování si vyžádal nové sjezdovky s potřebou téměř trvalého zasněžováni vodou s přidanými pro přírodu škodlivými aditivy. Paradoxem může být i čistota vody v potocích a řece v důsledku "Projektu Čistá Bečva" ukončeného v roce 2016, který řešil výstavbu vodohospodářské infrastruktury pro nakládání s odpadními vodami v obcích okresu Vsetín. Voda pod čističkami je čistá jen zdánlivě.Lidé však produkují stále širší škálu pro životní prostředí škodlivých chemických a hormonálních látek obsažených v pracích a kosmetických prostředcích, v lécích a v prostředcích pro antikoncepci. Většina těchto látek může procházet čistírnami odpadních vod beze změny. Ve vyčištěné vodě však chybí organické látky (fekálie) dříve zajišťující úživnost vodního prostředí. Proto možná také chybí vhodné vodní rostliny vytvářející symbiosu s vodním hmyzem. Kamenité a štěrkové dno potoků a řeky je pokryté silnou vrstvou řas znemožňující přístup okysličené vody potřebné k životu larev hmyzu a jeho výskyt je pak omezený.

     V posledních letech možná proto výrazně poklesl podíl násadjak pstruha obecného, tak lipana podhorního získaných z vlastního chovu v odchovných potocích a rybníčcích, které navíc s ohledem na klimatické změny trpí nedostatkem vody. Navíc výskyt matečních ryb pro chov je stále více ohrožován přemnoženými volavkami a vydrami. Pro zajištění plnění zarybňovacího plánu se stále zvětšuje podíl tržních pstruhů obecných, pstruhů duhových, případně sivenů získaných z intenzivních chovů, majících však odlišné chování než původní domácí ryby.

    Ryby sbírající z hladiny řídce se vyskytující hmyz jsou většinou jelci, proudníci a ouklejky. Vysazené tržní ryby jsou totiž zvyklé na jinou potravu-granule a než se přeorientují jsou vyloveni. Proto jsem i já omezil tak oblíbený lov na suchou mušku, a lovím převážně na mokré mušky, nymfy a streamry většinou tržní ryby. Je to velká škoda, protože není při muškaření nic krásnějšího a vzrušujícího než pohled na lipana stoupajícího za plovoucí suchou muškou. Muškaření suchou muškou podle toho, jak to vidím u řeky, opustila i většina ostatních rybářů. "Muškaří" se většinou popotahováním jakékoliv povolené nástrahy, nebo se loví přívlačí, což je prakticky stejné.

     Něco se pokazilo, sportovní rybolov směřuje ke komercionalizaci a to nevidím jako šťastnou cestu  k zlepšení současného neutěšeného stavu. Protože brzy začne pstruhová sezona 2021 tak se těším na vaše poznatky.