|
POTŮČKY
text: Jan Doné foto: autor
 Hore potúčky, zelené lúčky, kdo vás kosiť bude, synek malúčký...zpívá Jarmila Šuláková v lidové písni, která dokonale vystihuje ráz valašské krajiny, dědictví, které je nutné nejen chránit ale i citlivě rozvíjet.
Krajina a hydrologie.
Vyšlápnout nebo vyjet si na kole třeba na hřebeny Vsetínských vrchů, Javorníků, Vizovických nebo Hostýnských vrchů je nejpohodovější některou ze značených turistických stezek, nebo i neznačených lesních cest vedoucích nespočetnými údolími, lesy, loukami a roztroušenými samotami, okolo potůčků, které tato údolí v minulosti vytvořily a jsou zdrojnicemi třeba Vsetínské nebo Rožnovské Bečvy. Nikdy dříve, ani nyní jsem "lúčky nekosil", ale okolo těch nádherných potůčků již chodím od "nepaměti". To vše se zaujetím pozoruji a od určité doby i příležitostně dokumentárně fotografuji. Úžasná je proměna potůčku od jeho přirozeného stavu pod pramenem, postupně až po jeho soutok s řeku, jeho okolí a života tamních tvorů, během denních a ročních období a v průběhu let
  Horní část toku potoka - řeky je obvykle přirozeným, neupraveným potůčkem
   Dále následují kámenobetonové splávky
   Když se louky nekosí tak časem vlivem náletových dřevin zmizí. Podobně je to i s potůčky, pokud se na nich neobnovují a nebudují nové splávky a nehatí břehy, pak mizí voda a vše co s ní souvisí. Z mládí prakticky i vím, jak se staví dřevěný práh - hontový splávek z dřevěné kulatiny, který je nedílnou součástí těchto potůčků. Těchto splávků pomalu ubývá a dokonce se říká, že je v CHKO Beskydy jejich stavba zakázána. Nedalo mi to a dotázal jsem se na to přímo u CHKO a se souhlasem CHKO uvádím odpověď, cituji:
Na Váš dotaz ohledně staveb dřevěných prahů a jejich vhodnosti na vodních tocích odpovídám následující:Z hlediska ochrany přírody a krajiny je nejhodnotnější když vodní tok je ve svém přirozeném stavu, neupravený a Správa CHKO Beskydy se dlouhodobě především snaží aby takových úseků toků bylo co nejvíce. Pokud je nutno koryto vodního toku stabilizovat, patří dřevěné prahy jistě mezi ty přátelštější typy konstrukcí a na vodních tocích jsou v potřebných případech povolovány. Podobně je tomu však i s nezděnými kamennými konstrukcemi a záleží tedy na daném případě, potoce, lokalitě - není možno rozhodovat paušálně a každé řešení má svá pro a proti. V tom je tedy i odpověď na Vaši otázku zda je to v CHKO Beskydy "zakázáno". Není a postupuje se v každém případě jednotlivě v konsensu se zájmy správy toku, návrhem projektanta atd.
S pozdravem......
Myslím, že je to rozumný postup, který však mohou jako všude narušit různá loby. Vznikají pak kamenobetonové kanály, viz obrázek, z nichž je zřejmé, že nejde o nic jiného než o peníze. Z hydrologického hlediska nezadržují vodu v krajině, následkem je pokles hladiny podzemních vod.
 Pokles se projevuje i v pramenité oblasti potůčků, jehož důsledkem je dlouhodobé snižování vydatnosti pramenů a tím i nedostatek vody v tocích a studnách obyvatel. Analýzu příčin nedostatku vody globálním oteplováním, průběhem srážek, nevhodnou druhovou skladbou lesů, nedodržením vodního zákona při zasněžování sjezdovek, nevhodnou stavební úpravou toků apod. ponechám odborníkům.
Rybářské hledisko.
Množství potůčků je obrovským potenciálem pro chov pstruhů potočních. Původní dřevěné splávky vytvářely pro ně jak tůně tak i úkryty. U nových sypaných z lámaného kamene je to horší. Problematické může být i to, že v posledních desetiletích se na soutocích potoků s řekou staví místo několika nízkých stupňů vysoké kamenobetonové splávky bez rybích přechodů, které pak brání migraci pstruhů obecných do potoků před třením. Tím se omezuje možnost odchytu matečních ryb, které zůstávají v hlavním toku a pak těžko hledají vhodná trdliště k tak již zřídka viděnému přirozenému výtěru.
V některých potůčcích a potocích ještě v nedávné minulosti žili bez vysazování potočáci všech ročníků a ty chovné byly plné plůdků. Přitom jak se říká, nebo i zpívá, byly celý rok i "řeky plný ryb", protože souvislost s potoky byla vzájemná a oboustranná. Nyní, důsledkem všeho zmíněného a navíc vlivem predátorů i lidských a činností i nečinností lidí, vidím stav jako nedobrý a proto jsou některé potůčky takové jaké jsou, mnohde ještě krásné, vodnaté, ale často bez ryb v jakémkoliv stádiu.
Ne každý potůček a potok je vhodný k chovu pstruhů, přesto však jich ještě mnoho zbývá a pokud toto bohatství dokáží MO ČRS hospodařící v těchto povodích využít, pak nemají problém s celoplošným a celoročním zarybněním pstruhových revírů. Nemusí finanční prostředky vyčleněné na plán zarybňování z velké části věnovat na nákup tržních ryb z farem nebo plůdků z jiných MO.
Dokázat využít bohatství, které příroda nabízí je však v současnosti podle mého vidění velmi těžké. Důvodem mohou být zmíněné nepříznivé vlivy a okolnosti a hlavně však současný všeobecný úpadku spolkové (svazové) činnosti, zapříčiněný nezájmem rybářů o veškerou práci a dění spojené s MO, mnohde i pokles počtu členů i zakoupených povolenek, tedy financí.
Přesto všechno je nadále zážitkem procházet a projíždět se okolo potůčků a potoků, i když s trochou nostalgie, což mohu každému doporučit a přitom i posoudit moje vidění. Když něco vidíme beznadějně, může to znamenat, že se jenom neumíme dívat.
|
|
CO VŠECHNO ODNESLA VODA PODVEČER U ŘEKY PŘI RYBOLOVU PATŘÍ K NEZAPOMENUTELNÝM OKAMŽIKŮM DNE
text: Jan Doné foto: autor Voda je domovem nepřeberného množství organismů, mezi kterými mají hlavní postavení ryby. V tomto prostředí živočichů a rostlin, má každý svoji nezastupitelnou úlohu. Tak třeba rostliny pomocí slunečné energie vytvářejí rostlinou biomasu a udržují rovnováhu mezi množstvím rozpuštěného kyslíku a kysličníku uhličitého ve vodě. Rostliny a jejich odumřelé zbytky jsou potravou velké skupiny organismů, které rostlinou hmotu přeměňují v hmotu živočišnou a stávající se potravou dalším organismům v koloběhu života v přírodě. K těmto organizmům patří zejména jepice, pošvatky a chrostíci, tvořící ve všech stádiích svého vývoje důležitou potravu ryb.
Chrostík
Pošvatka K líhnutí vodního hmyzu dochází podle jednotlivých druhů prakticky od prvního jarního oteplení až do pozdního podzimu. Pod kameny a štěrkem ve vodě žije spoustu larev a na pobřežních porostech je usazeno množství proměňujícího se hmyzu v dospělce. Za teplých podvečerů dochází k hromadnému rojení hlavně jepic a chrostíků, kteří až nepříjemně všude zalézají. Člověk toto využil a hmyz se stal nástrahou při rybolovu, nejprve živý, kdy různými způsoby chytal hlavně rojící se jepice a pod kameny sbíral larvy chrostíků. Jepice se rovněž sušily a přidávaly do nástražního těsta. Později rybáři zhotovovali umělé napodobeniny – umělé mušky a tak vznikl nádherný způsob rybolovu - muškaření. To vše je bohužel již minulostí - odnesla to voda. Podle mého pozorování na revírech povodí Vsetínské Bečvy se od devadesátých let minulého století výskyt jepic a chrostíků postupně zmenšoval. Pod kameny ve vodě lze pozorovat jen minimum larev jepic a chrostíků a na pobřežních porostech je málo jepek a chrostíků, o poletujících jepicích kladoucí vajíčka, nebo o jejich plovoucích "mrtvolkách" ani nemluvě. Při mém tak oblíbeném večerním muškaření již nelezou jepice a chrostíci za brýle, do uší a za límec košile. Vodní hmyz se prostě nerojí. Biotop řeky se změnil, stala se málo úživné. Při návratu z večerního rybolovu autem již není maska auta, reflektory a čelní sklo plné "mrtvolek hmyzu", které jsem dříve musel okamžitě smetáčkem omést, což je jediným přínosem této změny. Bydlím 200 m od řeky a večer mohu větrat - mít otevřené okno a přirom svítit, aniž by se pokoj zamořil hmyzem. Ke změně biotopu asi přispěla velká povodeň v roce 1997, kterou byly poškozeny nejen téměř všechny splávky, tehdy většinou dřevěné hontové, ale i kamenné splavy a jezy, včetně břehů zpevněných poskládanými kameny. Regulace řeky byla postupně znovu obnovena, ale nesmyslný projekt a vlastní realizace pomocí těžké techniky v řečišti nebral ohled na zachování charakteru řeky a na nezbytné zadržení vody v krajině. Naopak sledoval co nejrychlejší odvedenívody a možná i co nejjednodušší proinvestování uvolněných finančních prostředků. Dno řeky bylo "přeoráno" a biomasa dna byla zničena – vodní hmyz byl zahuben nebo odplaval. Proč nedošlo k obnovení původní biomasy dna potoků a řeky se můžeme jen dohadovat, nevím že by byly o tom publikovány nějaké odborné studie. Podle mého laického názoru přispěly k snížení výskytu vodního hmyzu následující nepříznivé okolností. Intenzivní rozvoj zemědělství v podhorské oblasti, za použití hnojiv a prostředků na hubení škůdců, nemusí být příznivý pro rozvoj vhodných vodních rostlin a živočichů. Globální oteplení spolu s kyselým deštěm může mít též nepříznivý vliv. Rovněž tak prudký rozvoj sjezdového lyžování si vyžádal nové sjezdovky s potřebou téměř trvalého zasněžováni vodou s přidanými pro přírodu škodlivými aditivy. Paradoxem může být i čistota vody v potocích a řece v důsledku V posledních letech možná proto výrazně poklesl podíl násadjak pstruha obecného, tak lipana podhorního získaných z vlastního chovu v odchovných potocích a rybníčcích, které navíc s ohledem na klimatické změny trpí nedostatkem vody. Navíc výskyt matečních ryb pro chov je stále více ohrožován přemnoženými volavkami a vydrami. Pro zajištění plnění zarybňovacího plánu se stále zvětšuje podíl tržních pstruhů obecných, pstruhů duhových, případně sivenů získaných z intenzivních chovů, majících však odlišné chování než původní domácí ryby. Ryby sbírající z hladiny řídce se vyskytující hmyz jsou většinou jelci, proudníci a ouklejky. Vysazené tržní ryby jsou totiž zvyklé na jinou potravu-granule a než se přeorientují jsou vyloveni. Proto jsem i já omezil tak oblíbený lov na suchou mušku, a lovím převážně na mokré mušky, nymfy a streamry většinou tržní ryby. Je to velká škoda, protože není při muškaření nic krásnějšího a vzrušujícího než pohled na lipana stoupajícího za plovoucí suchou muškou. Muškaření suchou muškou podle toho, jak to vidím u řeky, opustila i většina ostatních rybářů. "Muškaří" se většinou popotahováním jakékoliv povolené nástrahy, nebo se loví přívlačí, což je prakticky stejné. Něco se pokazilo, sportovní rybolov směřuje ke komercionalizaci a to nevidím jako šťastnou cestu k zlepšení současného neutěšeného stavu. Protože brzy začne pstruhová sezona 2021 tak se těším na vaše poznatky. |
|
BEČVA II - POKRAČOVÁNĺ ČLÁNKU BEČVA I text: Jan Doné foto: autor Naše putování po Vsetínské Bečvě jsme přerušili (z důvodu obsáhlosti článku) u odbočky do údolí Tísňavy. Bečva pokračuje podél hlavní cesty údolím a místní částí Leskové, která je velkou rekreační částí s mnoha hotely, penziony a horskými chatami v okolí. Řeka teče v blízkosti hotelu Razula se sjezdovkou a stejnojmenného pralesu, ve směru do Makovského průsmyku a na Slovensko.  Nad údolím Tísňavy   V dolní části Leskové
 Pod hotelem Horal  Splávek pod hotelem Horal  Splávky z klád u hotelu Horal Před první serpentinou silnice nad Leskovém a údolím Babská, pod hotelem Horal, opouští Bečva silnici. Odbočuje vlevo podél lesní cesty a protéká cca 3 km Obrázky Vsetínské Bečvy v ográceném pořadí, tedy od pramene po soutok s Rožnovskou Běčvou bez komentářů je možno prohlídnout na:
Závěr Pokud po přečtení a prohlédnutí obrázků byla naplněna moje úvodní slova, pak článek splnil svůj účel. Co mě však trápí, je to, že se řeka před mýma očima ztrácí, úbytek vody za 50 let je alarmující. Podle mého odhadu byl v šedesátých letech minulého století dvojnásobný průtok vody proti současnému stavu. Rovněž stavy obyvatel řeky, hlavně pstruhů obecných a lipanů podhorních, jsou i při plnění zarybňovacích plánů nepatrné v porovnání se stavy před 15 roky. MO ČRS Vsetín na internetových stránká uvádí úlovky z roku 2017 a dříve, takže aktuální úlovky nejsou k dipozici. O některých příčinách nedobrého stavu jsem se krátce zmínil, avšak tato problematika je tématem jiných a hlavně odborných publikací.
Použité materiály :
Místopisné a historické údaje byly získány z internetových stránek obcí v okolí Vsetínské Bečvy.
|
|
text: Jan Doné foto: autor Muškaření, cituji z Wikipedie, je způsob sportovního lovu ryb, rybolovná disciplína. Při muškaření je nástraha – umělá muška nahazována pomocí muškařské šňůry a prutu do místa lovu. Tímto způsobem lze ulovit většinu ryb, a to jak sladkovodních, tak mořských. Při muškaření se používají speciální rybářské potřeby, jako je muškařský prut, muškařský naviják, muškařská šňůra a nástrahy, které jsou vyráběny z umělých nebo přírodních vázacích materiálů. Muškařské nástrahy se souborně nazývají umělé mušky, ale mnohdy nenapodobují jen samotný hmyz a jeho vývojová stadia, ale i ostatní organismy (živočichy i rostliny).Podle Rybářského řádu – Příloha č. 7 k vyhlášce č. 197/2004 Sb. je "Muškaření" lov dle výše popsaného způsobu a techniky, ale jako nástraha se použije živý nebo mrtvý hmyz. Použije-li se umělá muška imitující hmyz nebo jiné organizmy pak je lov definován jako "lov na umělou mušku".
Podle mého názoru je klasické muškaření královskou disciplínou lovu ryb a může být pro rybáře i jistým "smyslem života". Že se muškaření od počátku 21. století změnilo souvisí se způsobem zarybňování rybářských revírů lososovitými rybami a lipany podhorními z farem, v lovné velikosti. Tyto ryby nejsou plaché a sežerou takřka vše, co se jím "předloží", aniž by záleželo na způsobu nabídky a dalších vlivech (mimo vysoké a kalné vody). Při lovu těchto ryb není třeba nic vymýšlet, loví se přívlačí nebo muškařením, které je vlastně přívlač (popotahování nástrahy) pomocí muškařského vybavení, kdy nástrahou bývá v nejlepším případě streemer (např. viz obr. 2), častěji různí "strašáci" z gumy. Takto vysazené ryby hlavně dobře informovaní rybáři záhy vychytají, jen málo z nich zdivočí, aby se tak staly důstojným soupeřem pro rybýře, kterého nutí použít nástrahu odpovídajíci té, která je součástí biotopu řeky - revíru. V některých revirech s vlastním chovem pstruhů nebo lipanů se k nim přidávají dvouletí odchovanci, kteří při vhodných podmínkách mohou dorůst do lovné velikosti. Pro rybáře, kteří se chtějí zaměřit na lov těchto "domácích" ryb je určen tento článek. Je i vzpomínkou na to jak a na jaké nástrahy se lovilo v minulém století. Úspěšný rybolov je podmíněn mnoha vlivy, některé jsou společné pro všechny způsoby rybolovu, jiné jsou specifické pro použitý způsob. Setkají-li se některé, nedej bože všechny nepříznivé vlivy, pak dojde k tomu, že v místě, kde jsem minule byl úspěšný vypadá voda jako po vytrávení a pak po návratu domů na otázku manželky "Jak sis zachytal?" odpovídám "Dnes nechytili ani největší lháři". S ohledem na rozsah problematiky se budu zabývat jen hlavními vlivy spojenými s muškařením na tekoucích pstruhových vodách a tím, jak jejích příznivost využít, nebo naopak nepříznivost eliminovat. VELIKOST TOKU Velikost toku limituje způsob lovu a chování lovce. Při lovu na potoku dosáhneme úspěchu jen při velmi ostražitém chování při lovu a nebyly-li ryby vyplašeny předchozím návštěvníkem. Obecně platí, že na potocích a říčkách jsou účinnější velké mušky, kdežto na velkých řekách a sekundárních pásmech pod přehradami bývají úspěšnější malé mušky.
Pro muškaření je příznivější jaro a podzim, v létě lze Obecně platí, že na jaře a na podzim se používají mušky nevýrazně zbarvené na podzim menších velikostí, v létě pak i pestřejších barev.
METEOROLOGICKÉ VLIVY Počasí je definováno mnoha faktory, nás zajímá hlavně: · teplota · srážky · stadium měsíce
Např. stálé oblačné počasí, mírný západní nebo jižní vítr, stálý nebo zvyšující se tlak vzduchu, střední, pro lov lipanů nižší stav vody o teplotě okolo +
BIOLOGICKÉ - POTRAVNĺ VLIVY Nešetrnou regulaci potoků a řek a bagrováním v tocích, došlo k poškození bentosu, který se jen velmi těžko vrací do původního stavu. Při hromadném nasazení nevhodných pracích prášků a saponátů v domácnostech a zvýšeném používání léků, hlavně hormonálních, se jejích stopové prvky i přes čističky dostávají do potoků a řek. Důsledkem toho je patrný úbytek vodního hmyzu tj. jepic, pošvatek a chrostíků, které jsou jednou z hlavních složek potravy lososovitých ryb a lipanů. V důsledku toho je na vodě málo hmyzu, který klade vajíčka nebo se líhne. Většina ve stádiu larev je na dně, kde se hlavně u jepic vyvíjí i několik let. Stádium líhnoucího se hmyz je pak rybám přístupnější více ve sloupci vody než na hladině. Z této přístupnosti a četnosti výskytu stádií hmyzu vyplývá i úspěšnost použití mušek. Začíná většinou nejúspěšnější larvou – nymfou, přes mokrou mušku, těsně pod hladinou plovoucího rozencem a končí suchou muškou např. jepkou a nebo dospělou jepici, kladoucí vajíčka. Tato okolnost nepříznivě ovlivňuje nejhezčí muškaření - se suchou muškou. Stádia a aktivita hmyzu souvisejí i s denní dobou a teplotou vzduchu i vody. VOLBA MUŠKY S PŘIHLÉDNUTĺM K UVEDENÝM VLIVŮM Je velmi důležité analyzovat jaký druh hmyzu se na vodě vyskytuje a chování ryb. Uvádím některá obecná a ze zkušeností plynoucí doporučení pro muškaření, platná na pstruhových revírech Vsetínské Bečvy, i ostatních moravských a slovenských revírech. Umělé nástrahy a mušky z mé vazačské dílny, které mohu doporučit, jsou na níže uvedených obrázcích. Vycházejí z anglické školy vázání, modifikované podle entomologických podmínek hlavně na Vsetínské a Rožnovské Bečvě, jejích přítocích,na Oravě a na Váhu. Velikost mušek uvádím dle stupnice Redditch viz obr.1.
 1. Velikost mušek
NA JAŘE
· ráno, pokud ještě není aktivní vodní hmyz doporučuji Šedohnědý streamer (Grizzly Bivisible Streamer) viz obr. 2,
· dopoledne a odpoledne jsou účinné vzory Březnovka (March Brown) ve stádiích nymfa, rozenec a jepka viz obr. 3,
V LÉTĚ: · ráno a přes den, nebo za chladného či deštivého počasí doporučuji podobné mušky jako na jaře, přidal bych ještě Ocelovou jepku (Iron Blue Dun) viz obr. 10, do přikalené vody tmavé vzory mušek větších velikostí. Při oblačném počasí je vhodné Červené brčko (Red Quill) viz obr. 11, Oranžová jepka (Orange Dun) viz obr. 12, Hoflandka (Hofland´s Fancy) viz obr. 13, Olivová jepka (Olive Dun) viz obr. 14 Bečvanka viz obr. · za slunečna je dobrá Wikhamka (Wikham´ s Fancy) viz obr. 16, Červená jepice (Reb Spinner) viz obr. 17, je-li větrno, pak napodobeniny náletového a z okolního porostu spadlého sucho-zemského hmyzu, jako Rudořitka (Red Teg) viz obr. 18, Listokaz (Coch-Y- Bondhu) viz obr. 19, Housenkaobecná (Universal Palmer) viz obr. · navečer bývají účinní chrostíci, jako Hnědý chrostík (Brown Sedge) viz obr.22 , Žlutý chrostík (Yellow Sadge ) viz obr.23, Stoupající larva komára (Ascending Midge Pupa) viz obr 24 Velikost mušek č. 14 – 16.
NA PODZIM: při lovu lipanů podhorních doporučuji vzory podobné jako na jaře, matné a málo nápadné, hlavně Vrbovku, z letních pak Červené brčko a univerzální Bečvanku, dále Černý komár (Black Gnat) viz obr. 26,
Tím končí moje analýza vlivů a malá, v dnešní době dá se říci "retro" kolekce umělých mušek zhotovených převážně z přírodních materiálů. Věřím, že můj pohled na věc může vnímavému rybáři pomoci potěšit se lovem těchto pokladů, které ve pstruhových vodách jsou ještě někde ukryté.
| ||||||||||||||||||||||||||||||
|
BEČVA text: Jan Doné foto: autor Řeka Bečva se díky médiím stala na podzim roku 2020 fenoménem mezi řekami v ČR. Nestalo se to pro její přírodní krásou, ale následkem špinavé politiky okolo otravy řeky 20.9.2020. To však není předmětem tohoto článku, kde chci podle vlastních zkušeností a dokumentů - amaterských fotografií vzniklých většinou při rybolovu, seznámit turisty, cyklisty, rybáře a vodáky s jednou z horních částí řeky, se Vsetínskou Bečvou. Vsetínská Bečva, někdy se uvádí jako Horní Bečva, pramení v CHKO Beskydy mezi vrchem Trojačka 938 m n. m. a Beskydkem 953 m n. m., na pomezí Moravy a Slovenska. Pramen Vsetínské Bečvy Tok řeky končí soutokem s Rožnovskou Bečvou nebo Dolní Bečvou, na horním okraji Valašského Meziříčí.  Soutok Vsetínské Bečvy s Rožnovskou Bečvou přítékající zprava po toku Vsetínská Bečva má délku toku 53 km a plochu povodí 63 ha, z toho 28 km protéká CHKO Beskydy. Dlouhodobý průměrný průtok vody je ve Vsetíně 6,58 m3s-1, u obce Jarcová cca 3 km před spojením s Rožnovskou Bečvou je 9,18 m3s-1. Řeka od pramene protéká údolími převážně jihozápad-ním směrem, od Vsetína po proudu se obrací na severozápad. V třicátých letech minulého století byla řeka citlivě regulována téměř po celé délce toku. Velkou povodní v roce 1997 byly poškozeny nejen téměř všechny splávky, tehdy většinou dřevěné hontové ale i kamenné splavy, včetně jezů a rovněž břehů zpevněných poskládanými kameny. Regulace řeky byla postupně znovu obnovena, však nesmyslný projekt ani vlastní realizace pomocí těžké techniky v řečišti, již nebral ohled na zachování charakteru řeky a na nezbytné zadržení vody v krajině, Naopak sledoval co nejrychlejší odvedení vody a možná i co nejjednodušší proinvestování uvolněných finančních prostředků. Z hlediska charakteru toku a rybářského hlediska ryb, které zde převážně žijí, ja řeka zařazena do pstruhovéhp pásma. Hlavní tok řeky se dělí na 4 pstruhové revíry, Bečvu Vsetínskou 1, 2, 3 a 4P. Řeka dosahuje šířky okolo 15 metrů a má charakter středně velké podhorské řeky. Široké řečiště má většinou upravené břehy z uskládaných kamenů, někde spojených betonem, které jsou porostlé vrbím, nebo nízkými i vysokými olšemi a jinými dřevinami vyskytujícími se v blízkosti vody. Proudné úseky se střídají s pláněmi nad splávky a s většinou mělkými tůněmi pod nimi. V poslední době jsou splávky zhotovovány jako skluzy záhozem z lomového kamene, dno je převážně štěrkové, v tůních i s většími kameny. V širokém korytě se následkem velkých vod po deštích a po tání sněhu vytvářejí mělčiny, díry a štěrkové pláže a ostrůvky. Vsetínská Bečva jako celek býval jedním z nejlépe zarybňovaných pstruhových revírů v ČR. Z rybí obsádky je v revíru Bečva Vsetínská 1 a 2 nejvíce zastoupen tloušť, proudník, parma, ostroretka a úhoř říční. Z lososovitých ryb pak pstruh obecný a duhový, z lipanovitých lipan podhorní, jejichž stavy se proti proudu toku zvyšují. Dále se hojně vyskytuje plotice, proudník, a chráněný hrouzek, vranka obecná a ouklej pruhovaná. S řekou a jejími pstruhovými revíry se seznámíme tak, že budeme postupovat proti proudu, od soutoku obou Bečev až k prameni, stejně tak, jak jsou číslovány a označovány rybářské revíry v "Soupisu rybářských revírů" Protože řeka protéká obcemi, které dotvářejí její okolí a jichž je nedílnou součástí, jsou rovněž zmíněny některé jejich místopisné a historické údaje. Podobně zde naleznete i zmínku o turisticky atraktivním okolí řeky. BEČVA VSETĺNSKÁ 1 Valašské Meziříčí je historické valašské město o němž je první písemná zpráva z roku 1277. Jeho centrum s měšťanskými domy bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Významný je barokní zámek Žerotínů s muzejními expozicemi, soubor barokních soch v Masarykově ulici, kostel Nejsvětější Trojice a další památky. Dále je zde známá hvězdárna,Gobelínová manufaktura, a další průmyslové podniky. V současné době má cca 27500 obyvatel, nadmořská výška cca je 294 m n. m. Pod soutokem nese řeka název jen Bečva a je již mimo pstruhová. Rybí osádka odpovídá pásmu, pstruh obecný, duhový a lipan se vyskytuje jen v proudných úsecích a v kaskádách. Vhodná místa pro lov i pokoukání jsou na následujících obrázcích.
 Nad obcí Poličná  Výše nad obcí Poličná Následuje Podlesí, která vznikla sloučením malých obcí Křivé a Brňov. Úsek řeky mezi obcemi je přístupný ze silnice č. 57, z místní silnice v obci Jarcová , vlakem ze zastávky Broňov a autobusem ze zastávky Podlesí. V úseku je přes řeku most a dvě lávky, spodní viz obr. č. 1-11 leží nad závorami na železničn Při putování proti proudu jsme opustili úsek řeky mezi Valašským Meziříčím a Poličnou. Řeka dále protéká po východním okraji obce Jarcová. Obec o rozloze katastru 525 ha se rozkládá na pravém břehu řeky v délce 3 km a žije zde cca 760 obyvatel. První historicky doložená zmínka je z roku 1393, tento letopočet je považován za rok založení obce.  U obce Jarcová  U domova důchodců v Jarcové  Tůň pod ústím říčky Bystřice  Mostem v obci Bystřička u restaurace Na nové končí Bečva Vsetínská 1 pstruhový revír č. 473 003 , nad mostem již začíná Pstruhový revír č. 473 004 Bečva Vsetínská 2 Silničním mostem silnice č 57 Na Nové v obci Bystřička, se loučíme s pstruhovým revírem Bečva Vsetínská 1. Obec Bystřička, po jejímž okraji řeka protéká má cca 940 obyvatel, nadmořská výška středu obce je 380 m n.m. a první písemná zpráva o území je z roku 1647. Území dnešní obce Bystřička bylo překvapivě osídleno již v pravěku a středověku. Na kopci Klenov, tyčícím se nad údolím dnešní přehradní nádrže, byl zjištěn obranný val a zbytky keramiky z prvního tisíciletí před Kristem; šlo o jedno ze sídel lužické kultury, na Vsetínsku ne ojedinělé. Totéž platí o příslušnících púchovské kultury, kteří na Klenov přišli v prvním tisíciletí našeho věku. Snad i předešlá skutečnost má vliv na to, že Klenov se stal místem nejvíce opředeným lidovými pověstmi na Vsetínsku. V novověku vstoupila obec Bystřička do obecného povědomí hlavně díky údolní přehradě, vystavěné v letech 1908 až 1912, která byla svého času jedním z nejoblíbenějších rekreačních středisek Ostravska. I dnes, spolu s již jmenovanou zříceninou hradu Klenov, stojí za výlet. BEČVA VSETĺNSKÁ 2 Začíná od silničního mostu silnice č. 57 Na Nové u nádraží v Bystřičce a pokračuje až k jezu ve Vsetíně. K revíru patří všechny přítoky mimo Rokytenku, chovné potoky Vesník, Jasenku a náhon od jezu ve Vsetíně. Rokytenka je samostatný pstruhový revír č. 473 081, s délkou toku 15 km a rozlohu 4 ha. BečvaVsetívská 2 je čistou podhorskou řekou, s širokým kamenitým řečištěm, s kaskádami záhozových i kamenných splávků spojených betonem a s upravenými břehy s nízkým i vyšším porostem. Dno je kamenité s občasnými "dírami" v řečišti, jeho šířka je od 10 do 15 m. Pro revír je charakteristický přechod pásma parmového v lipanové pásmo. Řeka protéká širokým údolím mezi Hostýnskými vrchy vpravo proti toku a Vsetínskými vrchy vlevo, okolo jsou louky a pole. V polovině revíru řeka protéká mezi obcemi Jablůnkou a Pržnem, na konci revíru protéká Vsetínem. Řeka - revír je velmi dobře přístupný, v jeho blízkosti vede silnice č. 57, spojující Valašské Meziříčí se Vsetínem. Na začátku revíru je železniční stanice Bystřička, uprostřed Jablůnka a na konci Vsetín. Přístup je i z blízkých zastávek autobusu, okolo řeky vedou stezky sjízdné na jízdním kole. Hostinec na Nové na Bystřičce nabízí celodenní stravování, občerstvení a nocleh. Zajímavý výlet je na mimopstruhovou přehradu Bystřička, ležící na říčce Valašská Bystřice, která je samostatným pstruhovým revírem č.473 017 s délkou povodí 14 km a rozlohou 4 ha. Rybí osádku řeky tvoří pstruh obecný a duhový, lipan podhorní, převládá však tloušť, proudník, parma, plotice a drobné rybky obvyklé v tomto pásmu. Ojediněle se vyskytuje dříve tak hojná ostroretka. V okolí řeky žije velké množství divokých kačen, častý je i čáp, volavka popelavá a tolik diskutovaný kormorán velký. Na následujících snímcích chci ukázat zajímavá místa řeky a místa vhodná pro lov hlavně pstruhů a lipanů.  Nad mostem "Na nové" začíná pstruhový revír Bečva Vsetínská 2 č. 743 004  Pod potokem Mikulůvka  Splávek nad potokem Mikulůvka  Nad obcí Mikulůvka  Pod prženským mostem
 Kaskáda splávků nad prženským mostem  Ratibořský most  Pod Semetínem  Skalnaté prahy pod semetínským mostem
 Splav pod semetínským mostem
 Nad semetínským mostem Doputovali jsme do okresního města Vsetín, které se rozkládá v údolí Vsetínské Bečvy a na jeho svazích a je obklopeno zalesněnými kopci. Nadmořská výška středu města je 342 m n. m. Dominantou města je renesanční zámek ze začátku 17. století, dnes sídlo Muzea regionu Valašsko. K hlavním památkám patří již zmíněný areál renesančního zámku, barokní budova Staré radnice, Maštaliska, kostely, hvězdárna aj. První historické zprávy, které přinášejí o Vsetínsku listiny z let 1297 - 1308, se vztahují k samému začátku osídlování tohoto území. Zatímco ještě roku 1297 se hovoří o Vsetínsku jen jako o území při řece Bečvě, pak listina z roku 1308 již toto území jasně popisuje. Je v ní uvedeno městečko nazývané Setteinz s kostelem a mlýnem, hradem Freundsberg a listina popisuje také další kolonizaci v údolí kolem potoka Rokytnice. Vsetín (Setteinz), který byl v té době v majetku templářských rytířů, přechází roku 1308 do nájmu pána Voka z Kravař. Název Wssetin se objevuje v listinných dokumentech od roku 1396, první vklad vsetínského panství do zemských desek se stal až roku 1505. Město je východiskem dobře značených turistických cest všemi směry. Na Vsetínsku se narodila a působila řada výtvarných umělců, kteří zachytili půvab kraje ve stovkách maleb a plastik, folklorních muzikantů a zpěváků. Soubory valašských písní a tanců Vsacan, Jasénka a další uchovávají tradici lidové kultury. Vsetín se během 20. století stal z nevelkého městečka významným střediskem průmyslu (továrny ZBROJOVKA a MEZ), hospodářského, kulturního a sportovního života v regionu Valašsko. V současné době zde žije cca 28 400 obyvatel. Úsek řeky přes město byl v letech následujících po povodni v roce 1997 necitlivě regulován. Z rybnaté podhorské řeky vznikl kamenbetonový kanál s charakterem ne příliš dobrého parmového pásma s výskytem hlavně parmy obecné a tlouště. Pstruh obecný a lipan podhorní se dá ulovit v prvních týdnech po pravidelném zarybňování. Jinak se loví většinou parmy obecné a tloušti.
 Ve Vsetíně Lázkách  Ve Vsetíně pod továrnou TES  Ve Vsttíně vedle továrny TES
 Ve čtvrti Trávníky  Pod mostem na Horní město  U lávky na Horní město  U průmslové školy strojnické  Ve čtvrti Ohrada  Jez pod Bečevnou. Zde končí pstruhový revír Bečva Vsetínská 2. BEČVA VSETĺNSKÁ 3 Bečva Vsetínská 3 pstruhový revír č. 473 005, délka toku je 11 km, rozloha 11 ha, začíná velkou vodní plání nad jezem na Vsetíně, pod svahem hřebene Bečevná a Srního vrchu. Na úpatí hřebene těsně nad řekou vede hlavní železniční trať ve směru na Horní Lideč a dále na Slovensko do Žiliny a ve směru Velké Karlovice. V dolní části hlavního toku řeky je v rybí obsádce nejvíce zastoupena parma, tloušť, ouklej pruhovaná, střevle potoční, vranka obecná, mřenka mramorovaná a hrouzek obecný. Méně pak pstruh obecný a duhový, lipan podhorní a ojediněle i siven americký. Stav lososovitých ryb a lipana úměrně narůstá proti proudu řeky. Dolní úsek až po ústí říčky Senice cca 1 km výše, je z rybářského hlediska celkem nezajímavý následkem povodně v roce 1997, kdy došlo ke změně koryta řeky. Lov lze doporučit jen v blízkosti jednoho splávku níže pod ústím říčky Senice. Vyskytuje se zde hlavně drobná "bílá" ryba.Říčka Senice je samostatný pstruhový revír č.473 085 Senice 1. V okolí ústí Senice a nad ním je již úspěšnost lovu lososovitých ryb, lipanů a hlavně ostatních ryb vyšší, voda je zde hlubší, nadržená několika splávky. Úspěšný je lov tloušťů, na plovanou i položenou na třešně i jiné ovoce a i parem na různá ovoněná těsta, nejlépe s vůní sýru. Lososovité ryby se zjara nejlépe chytají vláčením, později na umělou mušku. Následující snímky zobrazují charakter úseku od jezu ve Vsetíně po obec Ústí.
 Skluz pod ústím říčky Senice V obci Ústí u Vsetína se vlévá do Bečvy říčka Senice, která je jižní hranicí obce, Bečva protéká po západní hranici obce. Již zmíněná Senice 1 pramení na pomezí Moravy a Slovenska, je samostatný pstruhový revír č. 473 085, délka toku je 29 km, rozloha 12 ha, s výskytem pstruha obecného a duhového, lipana podhorního a ojediněle i sivena amerického. V některých létech se zde velmi dobře daří lipanu podhornímu, který pak převládá. Revír není na mnoha místech vhodný pro lov umělou muškou, s ohledem na pobřežní porosty, zato přívlač zde bývá úspěšná. Obec Ústí má rozlohu katastru 546 ha, leží v průměrné nadmořské výšce 360 m n. m., první zpráva o obci je z roku 1399 a v současné době zde žije cca 600 obyvatel. Z Ústí pochází jeden z nejstarších před-historických dokladů o pobytu člověka na Vsetínsku vůbec. V náplavách řeky Bečvy u Ústí byla nalezena bronzová sekyrka náležející do tzv. slezské fáze lužického lidu, který je označován také jako lid popelnicových polí. Tento lid zde sídlil v mladší a pozdní době bronzové asi 1200 - 750 před našim letopočtem. Dopravní spojení je výborné autem, auto-busem i vlakem. Obcí probíhá silnice 1. třídy I/57 vedoucí z Opavy přes Valašské Meziříčí a Vsetín k hraničnímu přechodu v Brumově - Bylnici. V Ústí z této komunikace odbočuje okresní silnice č. 487 vedoucí údolím Bečvy do obce Janová a dále k hraničnímu přechodu za Velkými Karlovicemi. Obec Ústí je svým způsobem železniční křižovatkou. Probíhá jím železniční trať Vsetín - Horní Lideč a železnice ze Vsetína do Velkých Karlovic. Na území obce jsou dvě železniční zastávky: zastávka Ústí u Vsetína na trati do Velkých Karlovic a stejnojmenná zastávka na trati Vsetín - Horní Lideč. U silničního mostu je hostinec s možností občerstvení i teplého jídla. Nad mostem vytéká Bečva z údolí mezi Vsetínskými vrchy vlevo a Javorníky vpravo, které patří do CHKO Beskydy. Rybí osádka je podobná jako níže po proudu, jen se zvyšuje četnost lipana. Dalším putováním proti proudu dojdeme do obce Janová.  Zprava přitéká říčka senice v obci Ústí  Nad silničním mostem v obci Ústí u Vsetína  Mezi obcemi Ústía Janová Nad silničním mostem v obci Janová u Vsetína teče řeka kolem obce, pod lesnatým svahem po pravé straně a loukami a silnicí vzdálenou asi 500m po levé straně. První písemná zpráva o obci Janová pochází z roku 1505. Obec se nachází v nadmořské výšce 368 metrů. Na území obce žije cca 730 obyvatel. Je zde božský klid při lovu, kdy po cyklostezce sem tam projede nějaký cyklista nebo projde turista. Okolní lesy jsou smíšené, na podzim, při lovu lipanů, jsou pohádkově zbarveny. Řečiště je poměrně mělké štěrkovité, místy se skalními prahy. Rybí osádka se nemění, ryby nalezneme hlavně pod splávky, v dírách a ve skalních brázdách řečiště. V okolí výše položené lanové lávky a nad ní směrem k obci Hovězí se zvyšuje četnost lipana podhorního i pstruhů.  Nad mostem v obci Janová  Nad obcí Janová  Mezi obcemi Janová a Hovězí  Mezi obcemi Janová a Hovězí  Mezi obcemi Janová a Hovězí  Mezi obcemi Janová a Hovězí  Pod obcí Hovězí
Řeka protéká obcí Hovězí, vlevo od silničního mostu leží místní část Hovízky. Obec Hovězí je vzdálena od okr. města Vsetína 8 km, byla založena v dobách tzv. velké kolonizace v roce 1505 jako nejvýchodnější ves vsetínského panství. V současné době má obec cca 2300 obyvatel, nadmořská výška středu obce je 380 m n. m., výměra katastru je 2 212 ha. Obec má velmi dobré dopravní spojení vlakem a autobusem. Je výcho-diskem pěších i cyklistických tras do pohoří Javorníků a Vsetínských vrchů, jak je uvedeno dále. V řece přibývá pstruhů a lipanů a je možné říci, že od obce Hovězí výše začíná pravý pstruhový revír s výskytem pstruha obecného a duhového, sivena amerického, lipana podhorního a již řídce tlouště a parmy. V obci je umístěno výtěrové středisko MORS Vsetín. Dále proti proudu dojdeme k velkému jezu, Kolibě a kempu.  Pod mostem u školy v obci Hovězí
 V obcihovězí nad školou
 Dolní splav v obci Hovězí
 Nad dolním splavem v obci Hovězí
 U kempu a koliby nad obcí Hovězí
 Koliba nad obcí Hovězí
 Jez u kempu nad obcí Hovězí
Nedaleko nad jezem začíná obec Huslenky, nad hostincem U Pokorných řeka protéká pod silničním mostem místní komunikace odbočující z hlavní cesty, vedoucí jednak k pasece Za Dílem a hlavně do chatové osady "Na Bařinách". V řečišti je kaskáda umělých stupňů zhotovených jako záhozové skluzy. Zarybnění potočákem, duhákem i lipanem bývá dobré, vyskytuje se i tloušť. Celý úsek je po uvedené komunikaci dobře přístupný.
První písemná zpráva o obci Huslené Dále proti proudu protéká řeka chatovou osadou "Na Bařinách".  Pod mostem u restaurace U POKORNÝCH v obci Huslenky
 Nad mostem u restaurace U POKORNÝCH v Huslenkách
 Pod spodní lávkou v obci Huslenky u chat NA BAŘĺNÁCH
 U chat NA BAŘĺNÁCH ve spodní části
 U chat NA BAŘĺNÁCH v horní části
 Skluz v horní části obce Huslenky POD ČERNÝM
Nad skalnatým "kaňonem" začíná na levém břehu řeky obec Halenkov, s převážně vilovou zástavbou, ale i se skupinou původních roubených domků. Na pravém břehu pokračují louky, oba břehy jsou porostlé pobřežním porostem. I přes blízkost civilizace je zde poměrně klid, zarybnění pstruhem obecným, duhovým i lipanem bývá dobré a obojí často vede k loveckému úspěchu. Obec Halenkov leží v typicky horské oblasti ve výšce 425 m n. m. Obec vznikla oddělením části hovězských pasek a založením dvora Halenkovice r. 1654 hrabětem Jiřím Illesházim, pojmenovaným po jeho dceři Heleně. V Halenkově se vyráběl potaš, používaný při výrobě mýdla a skla, v provozu byla sirkárna a při panském dvoře se vařilo z ječmene slovenské pivo. V roce 1868 byla v obci firmou Thonet založena továrna na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva. Tradici nábytkářství nyní udržuje firma NBT Halenkov.  Pod mostem v horní části obce Huslenky u restaurace POD ČERNÝM
 Tůň nad mustem u restaurace POD ČERNÝM
 U spodní části obce Halenkov
 Ve spodní části obce Halenkov
 Dinotický most u obce Halenkov
 Nad spodní lávkou v obci Halenkov
 V obci Halenkov u hřiště
 V obci Halenkov u hřiště
 Pod lávkou do údolí Hluboké v Halenkově
 Nad lávkou do údolí Hluboké v Halenkově
 Výše nad údolím Hluboké
 V horní části Halenkova
 Pod horní lávkou v Halenkově
 Jez v Halenkově je nevhodnou stavbou v tomto úseku řeky. Zde také končí pstruhový revír Bečva Vsetínská 3 č.473 005
BEČVA VSETĺNSKÁ 4P I přes současný celorepublikový problém se pstruhem obecným bývalo zarybnění celkem slušné, pokud neočekáváme trofejní ryby, může být lov po vysazení ryb úspěšný. Na podzim býval úsek výborný pro lov lipanů pod kulisou nádherně zbarvených stromů. Když ryby neberou, můžeme se v létě věnovat koupání na níže ležícím splavu v Halenkově nebo nad Novým Hrozenkovem v umělé nádrži "Balaton". Okolí je vhodné pro pěší túry nebo výlety na kole do údolí Lušová nebo Břežitá. Od restaurace U Fohlera v Halenkově můžeme po zelené krásným údolím zdolat Malý Javorník–878 m nebo níže pod Halenkovem údolím Dinotice zdolat rovněž po zelené Vsacký Cáb - 841 m n.m. Túry jsou nejkrásnější na podzim, kdy jsou stromy nádherně zbarvené a i počasí bývá příjemné.  Vodní pláň nad halenkévským jezem a pod mostem dp Lušové. Zde také začíná pstruhový revír Bečva Vsetínská 4P č.473 006
 Splávek pod potokem Lušová
 Splávek pod potokem Březitý
 Ve spodní části Nového Hrozenkova - NA ČUBOVĚ
 Skluz pod brodem Na Čubově
 Na Čubově nad brodem
 Na Čubově pod mostem k dolní železnoční zastávce Nový Hrozenkov
 Nad mostem
 Výše nad mostem
 Ve spodní části N.Hrozenkova pod vranečským jezem
 Jez na Vranči v N. Hrozenkově
 Nad mostem u údolí Vranča
 V N. Hrozenkově u uhelných skladů
 Nad uhelnými sklady
 Pod splavem v N. Hrozenkově-Číně
 Splav v N. Hrozenkově-Číně
 Nad splavem v Číně pod železničním mostem do města Karplinka
 Nad železničním a silničním mostem v Karolince
 Skalnaté stupně ve spodní části Karolinka
Od splavu pod silničním mostem do údolí Kobylská protéka řeka městem Karolinka. Samostatnou obcí je od roku 1949, má bezmála 3000 obyvatel a leží 483 m n. m. Je turistickým centrem, a je také známé sklárnami, vodními plochami a zelení. Pro místní občany a tisíce turistů, kteří přijíždějí za krásami Beskyd do Karolinky a okolí, poskytuje město dobré zázemí. V oblasti služeb je to zejména ubytování, stravování, občerstvení, síť obchodů, známé ochotnické divadlo, dále je zde pobočka České spořitelny včetně bankomatu, internetová kavárna, pobočka České pošty, sídlo Policie ČR a sídlo místních úřadů s rozšířenou působností. Vedle výše uvedených služeb a institucí je zde zdravotní středisko s ordinacemi obvodních i odborných lékařů. Napravo od mostu do Kobyliské přes hlavní cestu vede místní silnice k vodní nádrži Stanovnice, která byla vystavena v letech 1977 až 1986. Má plochu 50 ha a pojme 7,5 mil. m3 vody, lov ryb je zde zakázán. Nádrž zásobuje pitnou vodou celý okres Vsetín a část okresu Zlín. Údolím Stanovnice vede turistická stezka, po žluté je možné vystoupat na hřeben Javorníků, na Malý Javorník 1019 m n. m. Od mostu do Kobylské po Raťkovský splav protéká řeka klidnou sídlištní částí města. U splavu končí i místní komunikace, umožňující snadný přístup k řece. Dále vede okolo řeky jen stezka. Splavem také končí výskyt lipana podhorního a 31. srpnem lov v souladu se "Soupisem revírů". Úsek řeky procházející městem bývá většinou zarybněn. Nad splavem po turistické stezce vedoucí vlevo od lávky je možné po žluté, krásným údolím Raťkova vystoupat na hřeben Vsetínských vrchů, vrchy Čarták a Soláň 860 m n. m., odkud je krásný výhled po okolí i možnost noclehu a občerstvení.  Pod splavem a mostem so údolí Kobylská
 Splav v Karolince pod moestm do údolí Kobylská
 Pod ústím potoka Stanovnica
 Splávek nad mostem u skláren
 Raďkovský splav
 Splav u hřiště v Karolince
 Nad hřištěm v Karolince
 Skalnatý úsek v horní části Karolinky
 Pod domovem důchodců v Karolince
 Nad domovem důchodců
 Splav u Vašutků pod Velkými Karlovicemi
U domova důchodců nad Karolinkou končí úsek řeky patřící ke Karolínce a začíná úsek ve Velkých Karlovic. Řeka je zde již úzká, mělká, v suchých letních obdobích trpí nedostatkem vody. Pstruh se vyskytuje jen v tůních pod splávky, jejichž počet neodpovídá spádu řeky. Přístup k řece je v některých místech obtížnější a. okolní porost ztěžuje i muškaření. Mezi památky lidové architektury patří roubený kostel, který postavili karlovičtí tesaři, dále usedlost Sihle a Fojtství, což je dřevěná patrová budova s hospodářskými staveními tvořící dvorec a kupecký dům z roku 1813, v němž vzniklo roce 1971 Karlovské muzeum. K přírodním zajímavostem patří jedlo buk-ový prales Razula v údolí Malá Hanzlůvka s rozlohou 23,5 ha. Z rozhledny Čarták je nádherný výhled na hřebeny Beskyd, Javorníků a slovenských hor. Nejvyšším vrcholem je Vysoká – 1024m. V údolí Jezerné je jezírko, které patří k pstruhovému revíru Bečva Vsetínská 4P, s osádkou pstruhem V období jara až podzimu jsou Velké Karlovice východiskem pro pěší i cyklo turistiku, po dobře značených trasách, do pohoří Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků, kde můžeme obdivovat mimo vrchů, lesů, skal a louček i jalovcové pastviny, orchidejové louky a mokřady. Velké Karlovice jsou díky dostatku sněhu v zimních měsících rájem lyžařů. V sedmi větších lyžařských střediscích s moderními vleky najdou vhodné podmínky začátečníci i náročnější vyznavači sjezdového lyžování. Na okolních hřebenech mohou milovníci běžeckého lyžování využívat několik různě náročných běžeckých tras, z nichž některé jsou strojově upravovány. Pro tisíce turistů, kteří přijíždějí za krásami Beskyd a okolí, poskytuje obec dobré zázemí v oblasti služeb a to zejména sítí obchodů, restaurací, penzionů a horských hotelů.  Pod rozcestím Bzové ve Velkých Karlovicích  Stupňový splávek nad údolím Bzové
 V okolí horského hotelu Tatra  Pod mostem silnice na vrch Soláňa dále obec Hutisko – Solanec a město Rožnov pod Radhoštěm Poblíž křižovatky s odbočující silnicí ve směru na vrch Soláň a dále obec Hutisko – Solanec a město Rožnov pod Radhoštěm je historické centrum Velkých Karlovic. Je zde zastávka autobusu i vlaku, najdeme zde restaurace, muzeum a skanzen s fojtstvím a dřevěným kostelem.  Nad mostem na vrch Soláň
 Splav nad hřebčínem  Pod silničním mosten v centru Velkých Karlovic  Nad silničním mostem, v pozadí železniční most do poslední stanice žeelezniční trati Vsetín Velké Karlovice  U kempu Na Machůzkách  Pod rozcestím do údolí Tísňavy  U rozcestí do údolí Tisňavy Na rozcestí, poblíž splávku odbočuje z hlavní silnice cesta, s modrou turistickou značkou, vedoucí údolím Tísňavy, se stejnojmenným potůčkem, údolím Podťaté až na hřeben Javorníků, s rekreačním střediskem Na kasárni, ležícím již v slovenské části Javorníků. Nejvyšším vrcholem je Veľký Javorník 1071 m, v minulosti bylce strážním vrchem hranic mezi Českým královstvím a Uherskem. Z vrchu Veľký Javorník i hřebene Javorníků je překrásný výhled na okolní pohoří Valašska a severozápadního Slovenska. |
|
Lávky nad řekou text: Jan Doné foto: autor
Řeky často tvoří přirozenou hranice států, obcí a jejich částí, které naopak zase spojují brody, přívozy, lávky a mosty. Z hlediska rybolovu jsou neopomenutelné mosty, u jejichž pilířů jsou stanoviště ryb a v jejich blízkosti se zdržují ryby, protože je zde lidé krmí. Větší soustředění ryb pak vede i k zvýšenému rybářskému tlaku a k úlovkům. Pro mne jsou z rybářského hlediska nejdůležitější lávky, dotvářející okolí řeky, umožňující při lovu přechod na druhý břeh bez brodění a hlavně jsou nejlepší pozorovatelnou veškerého dění ve vodě a okolí. Pohled ze břehu, nebo z vody při brodění, nikdy neumožní spatřit to, co je vidět nadhledem z lávky. Použijeme-li polarizační brýle, pak vidíme téměř vše. Rybářskou muškařskou výpravu na pstruhové revíry Vsetínské Bečvy proto nejčastěji začínám u jedné z lávek ve vybrané lokalitě, některé jsou pro ilustraci na následujících snímcích.  Lávka do obce Jarcová
Horní lávka v Jarcové
 Lanová lávka nad obci Bystřička
 Lávka na Vsetíně v sídlišti Trávníky
 Lávka na Vsetíně u SPŠS  Lávka ve spodní části chtové osady v obci Huslenky
 Lávka v horní části chtové osady v obci Huslenky  Lávka nad Dinotickým mostem v obci Halenkov  Lanová lávka u údolí Hluboké v obci Halenkov  Lávka pod jezem v obci Halenkov  Lávka nad potokem Stanovnica v Karolince  Krytá lávka na cyklostezce nad hostincem u Románků ve Velkých Karlivicích Představme si situaci, kdy je na mělčině vidět "stojící" potočáky, bývá to nejčastěji zrána nebo vpodvečer. Je nutné si podle okolí zapamatovat jejich polohy. Pak stačí po sestoupení z lávky, nabrodit nejlépe proti toku na vzdálenost dohození a nad dané místo umístit suchou mušku, vybranou nejlépe podle popsaných zvážených a vypozorovaných vlivů. Úspěch je většinou na první pokus zaručen. Tak se dá postupovat proti toku a postupně předem identifikované ryby ulovit. Je to jen otázka času úměrného tomu, zda jsou ryby aktivní, nebo ne. I potočák, který momentálně nejeví zájem potravu, se dá přesvědčit k záběru. Podotýkám, že mám na mysli odchované divoké ryby. Faremní granuláky jsem tak nikdy nehledal, jsou většinou vysazováni do jiných lokalit a mnoho informaci, kromě místa vysazení k jejich uloveni netřeba. Může dojít i k jiné situaci, kdy při pozorování z lávky nejsou na mělčinách ryby vidět, v protilehlém proudu však jsou ryby aktivní. Lze vypozorovat, zdá podle kroužkování sbírají plovoucí hmyz, podle mírně zvlněné hladiny hmyz plovoucí těsně pod hladinou, nebo podle záblesků od těl ryb je patrné sbírání na dně, nebo těsně nad ním. Pozorováním lze zjistit, zda jde o potočáky, duháky, nebo lipany. To vše pak po sestoupení z lávky do řeky dává finální informaci, jakou mušku navázat a jak a kde lovit. Další situací je, že ani při podrobném pozorování nejsou ryby, ani jejich aktivita vidět. Pokud víme, že tam ryby jsou, pak vyčkáme na příhodnější denní dobu, změnu oblačnosti atd., vlivů je mnoho. Pokud si nejsme jisti, že v tom místě ryby jsou, jde o první návštěvu v roce, nebo o cizí lokalitu, je nejlépe lokalitu změnit. Já osobně jdu, nebo jedu k další lávce. Možná, že můj popis zní poněkud neskutečně. Je hořkou pravdou, že pozorování většího množství potočáků a lipanů na revírech Vsetínské Bečvy je již minulostí, avšak tlouště, ostroretky, parmy a duháky krátce po vysazení vidět ještě lze. Navíc věřím, že pohled z lávky nad řekou neztratil svoje kouzlo a bude i tak patřit k těm z nejkrásnějších.
|
|
Výlet k pramenu Vsetínské Bečvy. text: Jan Doné foto: autor 21. srpna 2020 v 9:37 Tentokrát bez rybářského prutu turisticky projdu rybářsky nezajímavý asi dvoukilometrový úsek řeky až k pramenu. Spolu s manželkou a přáteli jsme zvolili procházku proti proudu řeky, nebo lépe již potůčku. Výchozím místem bylo odbočení lesní cesty ze silnice pod první pravotočivou zatáčkou serpentin pod hotelem Horal ve Velkých Karlovicích - Leskovém, délka trasy cca 2,5 km, čas cca 1hod. 30 min. Dopravit se tam je možné autobusem, zastávka u hotelu Pod javorem, autem, které doporučuji zaparkovat tamtéž, nebo u hotelu Horal a na kole, které rovněž doporučuji "zaparkovat" u některého ze jmenovaných hotelů. Zdatnější, mohou polovinu trasy (cca 1,2 km) jet na kole a zbytek do prudkého svahu pěšky. Na výlet jsme se vydali 28.5.2008 odpoledne po příjemném občerstvení na terase hotelu Horal. Lesní cesta z výchozího místa odbočení ze silnice č. 487 je ještě asi 300 m přístupna i automobilům, pak je již zákaz vjezdu (obr. 1).  obr.1 GPS souřadnice: http://49°23'6.553&q/... Zpevněná lesní cesta pokračuje lesem, většinou podle říčky - potoka,v poměrně mírném stoupání. V říčce jsou vybudované splávky (obr.2)bohužel je rybářský svaz nevyužívá pro odchov plůdku pstruha, jsou bez života. Okolo cesty je smrkový les a říčka příjemně bublá. Asi po 1200 m lesní cesta končí a další pochod je možný jen "řečištěm" (obr. 3).   Za zatáčkou koryta se tok rozdvojuje, my jsme v pochodu podle mapy pokračovali vlevo (podlpo 300 m jsme dorazili k pramenu (obr.4).  Hned při prvním rozhlédnutí po okolí jsem zjistil, že to není pramen Vsetínské Bečvy a ani nemá na místě žádné označení. Na různých fotografiích, které jsem předtím prostudoval, chybí hlavně "budka" zastřešující studánku pramene. Nalézt pravý pramen jsme nevzdali a vydali jsme se tedy severním směrem k mezi stromy probleskujícímu hřebenu a po asi 200 m jsme na hřebenu narazili na žlutou turistickou trasu, po které jsme pokračovali východním směrem až jsme narazili na značku odbočení k pramenu, kam jsme po cca 150 m šťastně dorazili , tedy ke skutečnému prameni Vsetínské Bečvy (obr.5).  Po kontrole doma v mapách na internetu jsem si téměř jistý, že správná poloha pramene Vsetínské Bečvy pod vrchem Trojačka má být 49° 23'45"N , 18°24'09"E a nadmořská výška cca 930 m.  odkud je krásný pohled na Vsetínské Vrchy, Beskydy, Malou Fatru a Javorníky. Dále výlet pokračoval okolo hotelu Soukenická a od horské chaty Třeštík jsme sestoupili údolím potoka Babská zpět do Leskového na silnici č. 487 a k místu začátku našeho výletu. Květnové počasí nám vyšlo, výlet to byl krásný a všem tento výlet doporučuji. Některé fotografie jsem později použil v publikaci "Rybářský průvodce po Vsetínské Bečvě," která byla vydána v roce 2009. Publikaci lze vypůjčit v knihovně ve Vsetíně a ve všech krajských knihovnách.
|
|
Vliv úprav toku a migrace ryb na biotop řeky. text: Jan Doné foto: autor Vsetínská Bečva je typickou podhorskou řekou bez meandrů, s upravenými břehy pomocí lomového kamene, v některých místech i kamenů spojených betonem. K snížení podélného spádu a k nadržení vody pro náhony, dřívě hlavně malých hydroelektráren, byly na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století v řečišti vybudovány příčné objekty tj. splávky, skluzy, splavy a jezy. Tyto vodní stavby více či méně ovlivňují i migraci ryb. Do povodně v roce 1997 byl sápád Vsetínské Bečvy snižován výstavbou dřevěných hontových splávků, které esteticky dotvářely vzhled řeky a krajiny, byly navíc i účelné a měly poměrně vysokou životnost. Nad těmito splávky vznikaly středně hluboké vodní pláně, pod nimi pak tůně s ukryty pro ryby pod kládami splávků. Pro život ryb, hlavně pstruhů obecných a lipanů podhorních byly ideální. Splávky vytvářely kaskády s optimálními odstupy a proto bylo v řece dostatek vody, která zůstávala v krajině a řeka byla rybnatá. Tyto splávky absolutně nebránily migracivodních živočichů, která byla v místech, kde stály vítána. Byl tak vytvořen ideální biotop pstruhové vody.
Skluz v Novém Hrozenkově zhotovený dle nové technologie z uskládaného lomového kamene Tam, kde byl podélný spád řeky větší byly vybudovány kamenobetonové přepadové splavy jako např. ve Velkých Karlovicích, Karolince, na Hovězí a ve Vsetíně, splavy nebrání migraci pstruha obecného, některé i ostatních ryb.
Splav u Vašutků ve Velkých Karlovicích, umožňuje migraci pstruhů obecných
Splav v Karolince pod mostem do údolí Kobyliská, umožňuje migraci pstruhů obecných  Splav na Hovězí u školy, migrace ryb je možná
Jeden z mnoha kamenobetonových přepadových splávku ve Vsetíně, migrace ryb je možná
Kamenobetonový skluz pod zámkem na Vsetíně je jednou ze třech podobných staveb vybudovaných na Vsetíně po roce 1997. Pro migraci ryb a pro vodáky je vhodný, pro život ryb již méně. Velmi urychluje tok vody a její rychlé opuštění krajiny.  Komorový železobetonový jez v Novém Hrozenkově, za vysokého stavu vody je migrace pstruhů obecných možná, jinak je možná rovněž náhonem
Jez v Halenkově po rekonstrukci - doplnění přechodu pro ryby ukončené v roce 2016, bohužel již tloušt proniká tam , kde z rybářského hlediska konkuruje pstruhům a lipanům
 Komorový železobetonový jez u autokempu mezi obcemi Huslenky a Hovězí, ryby migrují náhonem
Železobetonový šikmý jez vybavený přechodem pro ryby (na obrázku vpravo) leží v horní části Vsetína Nad jezem začíná pstruhový revír Bečva Vsetínská 3, od jezu na Halenkově pak Bečva Vsetínská 4P. V obou revírech byl tehdy tak jak tomu má být výrazně převládající rybou pstruh obecný a lipan podhorní v množství, umožňujícím podle dodatku k Rybářského řádu ponechání si až 4 ks těchto ryby (mírových) 3x do týdne bez dalších omezení, jako ostatně na všech pstruhových revírech Bečvy Vsetínské. Tyto revíry patřily k nejlepším na Moravě. Níže pod vsetínským jezem leží pstruhové revíry Bečva Vsetínská Po vybudování rybího přechodu na jezu ve Vsetíně se prokázala jeho účinnost. Během několika let došlo migrací, hlavně tímto přechodem, nežádoucích tloušťů do celého Spolu s úbytkem vody vlivem ne-vhodných úprav toku, klimatických změn, zemědělského a lesního hospodářství tak vznikl, hlavně ve spodní polovině Bečvy Vsetínské 3 a 4P biotop málo přátelský k chovu a životu pstruha obecného a částečně i lipana podhorního. Zde je namístě citovat: Zákon č.254/2001Sb o vodách: § 15 Stavební povolení k vodním dílům (6) Při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku. To neplatí v případech,.......... Při rekonstrukci jezu s dostavbou přechodu pro ryby byla sice naplněna druhá věta výše uvedeného ustavení, avšak došlo v rozporu s ustanovením první věty k narušení "ochrany vodních a na vodu vázaných ekosystémů". Na jedné straně tedy "se nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb", na druhé straně však, opět cituji: Rybářský zákon č. 99/2004Sb v prováděcí vyhlášce č. 197/2004 Sb, § 17 uvádí: (2) V případě, že je na pstruhovém rybářském revíru ulovena štika, tloušť, okoun, sumec, bolen nebo candát, tato ryba se do pstruhového rybářského revíru nevrací. Tím vzniká paradox, kdy podle jednoho zákona musíme umožnit, aby do pstruhového revíru např. škodlivý tloušť mohl bez zábran migrovat, abychom ho podle druhého zákona povinně likvidovali. Podle mého názoru je revitalizace pstruhového revíru Bečva Vsetínská 3 možná jedině soustavným odchytem tloušťů a parem elektrickým agregátem, což je velmi náročné a v některých místech i těžko proveditelné. Bez soustavného slovování tloušťů se však vysazování pstruhů obecných Po1 a Po2 jeví jako neproduktivní. Nejsem proti účelnému budování přechodů pro ryby. Umožňovat však za každou cenu migraci ryb do míst, kde je zase jiný pracně slovuje, nebo je po ulovení jakékoliv velikosti zabíjí, se zdá značně kontraproduktivní a navíc to trochu připomíná kauzu "Šumavský národní park a kůrovec". Obdobný problém je vysazování vyder, ale o tom snad až příště. Je nezbytné se vrátit k úpravám toku řeky tak, aby byla zadržována voda v krajině a nepůsobila tak při každém větším dešti v dolních částech toků povodně, ale to již dnes není nic nového. Za posledních 100 roků se délka potoků a řek na našem území zkrátila o jednu třetinu. Aby mohl rybářský svaz na svěřeném revíru dobře hospodařit, aby povodně neohrožovaly životy a majetky občanů a obcí, je nutné najít při úpravách toků kompromis spolu s ochránci přírody, Správou povodí Moravy a dalšími institucemi, vyhovující potřebám celé společnosti. Jinak hrozí, že v blízké budoucnosti budeme o pěkných řekách plných potočáků jen číst. |
